Poznámka ve čtenářském deníku

Zamyslel jsem nad pákovými body s ohledem na to, co právě teď dělám — učím se na zkoušku z toho samého předmětu, jenž mi pákové body představil.

Parametry: Napadá mě nespočet drobných parametrů, které mohu změnit — velikostu textu v tomhle dokumentu, typ čaje, který právě piju, nebo třeba délku pomodoro intervalů. Drobná změna žádného z nich toho ale příliš neovlivní.
Velikosti zásobníků: Velikost svojí paměti změnit nedokážu. Termosku na čaj bych asi dovedl sehnat větší, ale to by bylo mrhání časem, kterého mi příliš nezbývá. Spolehnout se na to, že mé budoucí já vynalezne stroj času a vrátí se, aby napsalo tu zkoušku, je sice zajímavý způsob, jak zvětšit zásobník s časem, nicméně zdá se mi příliš riskantní.
Struktura materiálních zásobáren a toků: Znova, strukturu svého mozku asi nezměním (přinejmenším ne k lepšímu), ale dovedu změnit třeba strukturu zásobárny na mé vypracování testu. Vím, že budu odevzdávat pdf soubor, ale jak ho vytvořím bude nejspíš na mě. Čím ale ztratím méně drahocenného času? Focením papíru nebo konverzí Markdownu, AsciiDocu nebo nedejbože Latexu do pdf?
Doba zpoždění: Zpoždění zde jsou. Mojí hlavě trvá, než zpracuje informace, proto je důležité ji nezahltit a pravidelně dělat přestávky. Pokud se rozhodnu pro změnu některého z parametrů, dejme tomu typu čaje, budu ho muset jít koupit, což znamená zpoždění. Pokud se rozhodnu přidat do čtenářského deníku další zápis, musím počítat s tím, že mi potrvá než dané dílo zkonzumuju, pochopím a popíšu.
Síla negativních zpětných vazeb: Část mého mozku se mě neustále snaží rozptýlit a dělat cokoliv jiného než se připravovat na zkoušku. Proti tomu působí hudba, která tu část mozku zaměstná. Hudby bych se ale raději nedotýkal, neboť už tak je tahle rovnováha křehká, protože pokud vyberu špatnou hudbu k učení, strávím nemalé množství času přeskakováním skladeb, což ve výsledku vede k rozptýlení, kterému jsem se snažil zabránit.

Proti nechuti pracovat stojí pomodoro technika — střídání 25minutových pracovních intervalů s pěti-minutovými přestávkami. Je to vlastně jednoduchý trik, jak hlavě zalhat: "Hele, není to práce na dlouho. Je to jen pětadvacet minut."

Únava je trochu problém. Dřív nebo později budu muset jít spát. Můžu to zmírnit množstvím čaje, ale pak narazím na další problémy — v krátkodobém horizontu budu často chodit na záchod, v dlouhodobém můžu přetížit svoje ledviny.
Síla pozitivních zpětných vazeb: Sílu pozitivní vazeb rozptýlení, nechuti, ani únavy bohužel změnit nedokážu. Podvědomí a biologii člověka můžu nejspíš jen házet klacky pod nohy.
Struktura informačních toků: Slidy se nedají číst jen tak bez výkladu. Koukat na záznamy přednášek mi potrvá jednak příliš dlouho, druhak u toho budu pasivní, takže mě přemůže únava a další pozitivní zpětné vazby. Kniha se mi nadále jeví jako nejlepší informační zdroj.
Pravidla systému: Dají se rozdělit na dvě skupiny — pravidla zkoušky a pravidla mé přípravy. Pravidla zkoušky upravit nemohu, ale ona se kvůli koroně už stejně změnila. Jak jsem se tomu přizpůsobil? Nijak, učím se tak jako obvykle. Ta zkouška ale přece bude docela neobvyklá. Proběhne distačně a bude přizpůsobená tomu, že mám přístup k internetu. Nacpat si toho do hlavy co možná nejvíc není optimální přístup.

Beru zpět, neučím se tak jako obvykle, protože některá pravidla přípravy už jsem vlastně změnil. Zatímco obvykle vkládám všechen čas do biflení se termínů a počítání příkladů, tentokrát píšu komentář o tom, jak se učím. Netuším, jaký to bude mít dopad, ale alespoň mám každý druh zápisu v deníku.
Moc měnit, vyvíjet a samo-organizovat strukturu: To je to co dělám teď, ne? Snažím se změnit strukturu toho, jak se na zkoušky učím.
Cíle systému: Mohl bych snížit nároky, které na sebe kladu, ale to už mi přijde pravděpodobnější, že změním celé paradigma, kterým na zkoušky nahlížím.
Paradigmata: Hádám, že bych se mohl vykašlat na přípravu a podvádět tak, že budu s někým spolupracovat. Alternativně se můžu rozhodnout, že tenhle předmět, studium a celá informatika jsou pro mě ztráta času, a dělat něco jiného. To už spíš vynaleznu ten stroj času.
Moc přesahovat paradigmata: Možná je jedno, jak se připravím a jak k té přípravě přistoupím. Možná je to prostě jen pár hodin, které nějak strávím.